By: The U.S. National Archives

Alzheimerova choroba je nemoc, která nebyla do počátku 20. století moc známá. Podrobný popis poskytl v polovině tohoto století německý lékař Alois Alzheimer. Dá se konstatovat, že se tehdy jednalo o chorobu vzácnou a neobvyklou. Dnes je velmi rozšířená a postihuje zejména osoby v seniorském věku.

Co to znamená?

Alzheimerova choroba představuje degenerativní onemocnění mozku. To znamená, že způsobuje jeho úpadek a poruchu. Dochází při ní k zániku některých mozkových buněk a ke změně látkové přeměny v mozku. Projevuje se poruchou tzv. kognitivních funkcí – myšlení, paměti a úsudku.

Prvotním a varovným signálem nástupu bývá to, že člověk začne trpět neobvyklou ztrátou paměti. Později se objevují další signály nástupu Alzheimerovy choroby, jako je agresivní chování, zmatenost a schopnost ztráty ve vlastním domě. Při všech těchto signálech je nutné navštívit lékaře. A právě tehdy začne boj s tímto zákeřným onemocněním.

Příznaky a projevy

Problém je, že nemoc nastupuje pomalu a velmi nenápadně. Typickým znakem je, že člověk si pamatuje věci z dávné minulosti a rád o nich hovoří stále dokola, ale činnost, kterou konal před krátkou chvílí, si nedokáže vybavit. Nedokáže popsat, co měl k obědu nebo co dnes dělal. Může se ptát na zcela banální otázky a tyto otázky neustále opakovat. Těžké poruchy paměti by měly být prvním varováním k tomu, abyste dovedli vašeho blízkého k lékaři.

Postupem času se objevují stále větší potíže s řečí. Postižený má problémy pojmenovávat věci a používá k tomu opisy „To, jak z toho teče voda.“ Odtud pochází i známý vtip „Jak se jmenuje ten Němec, co mi schovává věci?“ Řeč je všeobecně strohá a často jednotlivé věty nedávají smysl. Také není schopen mluvit plynule.

Dalším příznakem jsou poruchy časové i místní orientace. Nemocný není často schopen říct, jestli je pondělí nebo sobota a jaký je zrovna měsíc či rok. Dochází k celkové změně osobnosti a chování. Nebaví ho dříve oblíbené činnosti, může být agresivní, sobecký a nevrlý. Většinou bývá i velmi pasivní a k určité činnosti je nutné ho pobídnout. Člověk si nemoc nepřipouští a cítí se zdráv.

V pokročilém stádiu Alzheimerovy choroby se objevují halucinace a různé bludy. Obviňují blízké i cizí osoby ze spiknutí, krádeží a lží. V konečném stádiu nemoci má člověk problémy s chůzí, s jídlem i udržením moči. Opakuje jen několik slov nebo přestává mluvit úplně. Je naprosto odkázán na druhé osoby.

Léčba

Nemoc patří do skupiny nevyléčitelných. Léky jsou určené především pro rané stádium nemoci. Proto je nejdůležitější včasná diagnóza a zahájení léčby. Onemocnění zasahuje nejenom pacienta, ale především jeho rodinu a blízké – je tudíž důležité je do léčby zahrnout.