Smrt je téma, které je pro nás nepříjemné, neradi si o něm povídáme a budí v nás strach, obavy z toho, co bude dál. Pokud nás zasáhne smrt v rodině, či nám umře někdo hodně blízký, pak je to pro nás velmi těžká situace, se kterou se musíme vyrovnat po svém.

Proč se bojíme smrti? Je to pro nás cesta někam, kde nevíme, co nás čeká a čeho se obávat. Každý z nás vidí smrt jinak. Někdo jako konec života, po kterém již není nic. Někdo vidí smrt jako konec života ve hmotné podobě a začátek něčeho nového v duchovním světě.

Ti kdož prožili klinickou smrt, vypovídají naprosto stejně a popisují smrt se schodnými poznatky. Jak probíhá klinická smrt? Většina z těch, kteří jí prošli se již smrti nebojí, protože jim přináší jen příjemné poznatky. Popisují tunel, světlo, příjemnou hudbu a krásné pocity, kvůli kterým se jim nechtělo zpět do hmotného světa.

Nikdy nikdo, neřekl, že se v klinické smrti bál, že mu to bylo nepříjemné a že byl vystresovaný danou situací. Z toho vyplývá velmi pozitivní výsledek a to ten, že i když na nás smrt může působit hrůzostrašně, není se vlastně čeho bát, protože je to krok do pěkného, do míst, kde vám bude dobře.

Je pravda, že nikdo nedokázal jak dlouho klinická smrt trvá a co je dál. Toto jsou již jen dohady a myšlenky jednotlivců. Ovšem vezmeme-li v potaz fakt, že když nám někdo blízký odejde mohou se pak dít nepředvídatelné věci, něco na to zřejmě bude.

Může nás těšit pocit, že ať se jednalo o různě staré lidi, kdekoliv na světě, všichni klinickou smrt prožívali stejně a příjemně, koukali na své tělo seshora a jejich duše putovala do příjemných míst. Přečetla jsem si o tom spousty knih a vlastně jsem se díky tomu přestala smrti bát.

Jediný děsivý fakt je ten, že opustíme své blízké, pro které náš odchod bude těžký. Ale to nás zřejmě už tam „nahoře“ trápit nebude. My se budeme cítit dobře i přes tuto velmi nepříjemnou zkutečnost.

Podobné články